Každý může pomáhat

V dnešní společnosti stát vydává na sociální potřeby svých obyvatel málo peněz, a tak jeho roli musí zastat různé soukromé osoby nebo neziskové organizace. Mnozí to dělají proto, že při darování peněz nějaké organizaci lze si odečíst daně, ale existuje i menšina lidí, kteří to dělají prostě z dobré vůle, pomáhají bezdomovcům, dávají peníze neziskovým organizacím a nebo se snaží získat peníze jinak a nechtějí za to nic. Mezi takové lidi patří Lucie Hendlové, sympatická slečna s dlouhou bloňďatou hřívou, která takto pomáhá již několik let a to jí je jenom 21 let.

1. Když jsem si Tě všimnul poprvé, působila jsi v mých očích jako zjevení. Pomáháš lidem bez domova, cvičíš, děláš fitness trenérku a zároveň získáváš peníze pro neziskovou organizaci, která dává peníze dětem, které jsou postižené onkologickými nemocemi a myslím si, že jsem určitě na  něco zapomněl, jak to všechno stíháš? Nebo spíše bych to vyjádřil lépe – kde bereš energii a čas na toto všechno?

Ono se to zdá, že je toho hodně, ale když chceš, zvládneš všechno.  Všechno si plánuju, vedu si diář, je potřeba nějaký timeline. A pokud to chceš, tak do toho jdeš s tím, že do toho dáš 100%. Obětuješ svůj volný čas. Co do svého snažení dáš, dostaneš také zpátky. A nebo na druhou stranu, pokud to nechceš, tak se na to můžeš vykašlat.
Co se týče toho pomáhání lidem, tak si myslím, že je to něco normálního. Pár lidí mi psalo, že to dělám jenom proto, abych se zviditelnila, ale není tomu tak. Také na svůj facebook nedávám všechno, jezdím třeba na Flóru a dávám pánovi, který tam žebrá, dvě stovky v hotovosti. Je to lidské pomáhat. Včera jsme šli s kamarádkou, viděli jsme paní, která zkolabovala, nikdo jí kolem nechtěl pomoct, tak jsme šli k ní a snažili se jí pomoct. Když má nějaký člověk přebytek, tak by měl pomoct lidem, kteří jsou nějakým způsobem na dně.
Já si beru energii z motivace. Chci něco dokázat, chci hlavně žít naplno a využiju tohle žití
  a nechci to vzdávat.

2. Pomohla jsi bezdomovkyni Evě, která věčně posedávala u hlavního nádraží v Praze, proč zrovna jí? A jak ses k ní vůbec dostala?

Já jsem šla kamarádku doprovodit na vlak a když jsem šla zpátky, tak jsem si všimla paní, která tam sedí, je smutná a kolem ní hodně psů. Jelikož jsem velký milovník psů, tak jsem okamžitě šla za ní, 3 hodiny jsme si povídali, poté jsem šla do nejbližší Billy, nakoupila tam a nákup jí dala.

3) Pomáháš neziskové organizaci Šance onkoláčkům, která pomáhá dětem s onkologickými a jinými závažnými problémy, proč zrovna jim?

Každý zná někoho, kdo si rakovinou prošel a myslím si, že je to hrozná nemoc, zvlášť u dětí.

4) Jak pro ně získáváš peníze?

Musím tě opravit, zatím pro ně nezískávám peníze, jenom jsem s nimi podepsala smlouvu o dárcovství. Ale chystám takovou „párty“ benefici 22. ledna, kde bude dobrovolné vstupné. Sama financuju pronájem toho klubu.  Budou se prodávat náramky a kdo by chtěl přispět, ať už na pronájem klubu nebo dát Šanci onkoláčkům nějaké peníze, tak mi stačí napsat na facebook a domluvíme se.

5) Mnozí říkají, že studium, brigáda a cvičení nejde skloubit dohromady, ty jsi příkladem, že to jde. Máš nějaké doporučení, jak to stíhat?

Já nevím, proč by to nešlo. Jde o to, co studuješ za školu, co to je za brigádu, to ano, ale jinak když chceš, tak máš brigád třeba i pět a zároveň můžeš cvičit.

6) Co studuješ za vysokou školu?

Studuju Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra a studuju obor Výživové poradenství a soukromou diagnostiku. Studuji individuálně, to znamená, že mám svůj rozvrh po dohodě se školou. Chci maximální vzdělání a chci vědět v rámci oboru co nejvíce.  

6) Ale zpět k charitě. Jak tě vůbec napadlo získávat peníze v podstatě pro cizí a pomáhat cizí paní? Jaký byl ten impuls? 

Já nevím, já jsem tak vychována. Máma a táta jsou strašně zlatí lidi. Vychovali mě tak, abych měla úctu k lidem. Já si pamatuju, že když jsme byli malí, tak jsme chodili po Praze a házeli jsme mince bezdomovcům. Samozřejmě nemůžu po dotyčných lidech chtít životopis a ptát se, jak se dostali na ulici.
Když má nějaká paní těžkou tašku a chce se s ní dostat do tramvaje, tak jí samozřejmě pomůžu.

7) Myslíš si, že je česká společnost sociální? Že přispívá hojně na různé charitativní projekty, nebo tomu tak není?

Nedokážu to posoudit, nějak jsem nad tím nepřemýšlela. Každý je jiná povaha.  Mrzí mě, že lidi často nemohoucí lidi odkopávají. Například když člověk stojí s časopisem Nový Prostor, nic neříká a lidi kolem jdou a schválně mu dají loktem. Tyto lidi jsou kontrolováni na alkohol.

8) Popiš sebe sama předtím, než jsi začala více charitativně pomáhat a teď?

Velmi těžká otázka, zaskočil jsi mě. Dá se říct, že jsem pomáhala celý život, máma mě vodila na akce s charitou od malička. V podstatě jsem vychována k nápomocnosti a vděčím za to svým rodičům. Ale jaká jsem? Jsem prostě já, nechci být ovce a nechci jít s davem, který neví, kam jde. Jsem holka bláznivá, kamarádská, jako každá holka ráda nosím třpytky, miluju jednorožce. Tohle patří ke mně a chci si toto zachovat napořád. Nikdo mě nezmění.

9) Vrátím se k cvičení – proč cvičíš, jak často cvičíš a jaké máš cíle?

Závodím bodyfitness, což je taková kulturistika, baví mě, ten sport mě naplňuje. Začala jsem cvičit kvůli hubnutí a skončilo to tímto sportem. V tuto chvíli je to moje vášeň, teď jsem pozměnila svůj tréninkový plán. Můj trenér je Petr Vaniš, pomáhá mi. Cvičím podle pocitu. Když jsem unavená, tak nejdu. Když mám před závodem, tak klidně i dvakrát denně.  Měřím 178cm a mám 67kg. Potřebuji nabrat váhu, protože potřebuji svaly.

10) Jaké máš do budoucna cíle?

Jelikož chci být na bedně, tak se pomalu připravuju. Chci být na bedně, je to můj cíl, se svojí poslední sezónou jsem nebyla připavená, chci jít výš.  Mezi jiné cíle patří takové věci jako pomáhání rodině, mít kamarády, chci být se sebou spokojená a být sama sebou a nezměnit se. Chci být psychicky v pohodě, chci žít svůj život a pokud by se mnou chtěl někdo trávit čas, tak pro mě musí obětovat ten čas obětovat. Cíle do budoucna?  Najít si chlapa, prostě být normální holka, mít děti.

11)  Kam to chceš se svojí nápomocností dotáhnout?

Zatím jsem nad tím neuvažovala, aby si lidi uvědomili, že by se pomáhat mělo, že to není těžké. Že není těžké dát někomu padesát korun a odejít. Když má někdo v peněžence pětistovku, tak mu nějaká padesátka chybět nebude.

12) Co tě žene stále dopředu?

Trenér, rodina, kamarádi a hlavně já sama. První místo samozřejmě já sama.

13) Není to trošku sobectví?

Ne, to není o sobectví. To je o tom, že každý člověk by měl mít nejhoršího nepřítele sám v sobě a mít nejvíce rád sám sebe. Nemít motivaci ostatní, ale sám sebe. Když se podíváš do zrcadla, tak víš, že si život děláš jenom ty sám. Já jsem ta, která se chce překonat.

14) Mnozí chtějí třeba pomáhat, ale neví jak nebo neví komu. Máš nějaký tip, radu nebo motivaci pro takové lidi?

Vždycky je nějaká možnost. Stačí se projít po vestibulech metra nebo případně stačí jít do KFC a tam prodávají klaunovské nosy za padesát korun pro děti. Pokud chtějí lidi pomáhat, tak pomůžou. Těch neziskových organizací, které pomáhají, je velká spousta.

15) Je něco, co by jsi vykřičela do světa?

Ať se lidi nebojí, ať jsou sami sebou. Za sebe se nestydějí, ať se mají rádi, to je základ všeho. A pokud se zrovna nemají rádi, tak se s tím dá pořád něco dělat. Je to jejich život a je jenom na nich, jak si ho udělají. Aby šli za tím, co chtějí.

 

Váš hlas: Žádná Průměr: 4 (2 x hlasováno)

Komentáře

Poslat nový komentář

CAPTCHA
Štve vás opisování obrázku? Dioné nabízí přihlášení pod ORION loginem! Každý student ZČU má tedy automaticky konto!
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.