Největší hrozbou pro občanskou společnost je nezájem mladých lidí o politiku

Spolky jsou nedílnou součástí každého státu. Pohybují se v oblastech, kam stát z různých důvodů nemůže nebo je zanedbává. Jednou z oblastí, která je zanedbávána naším státem, je výchova občanské společnosti. Nejen pro studenty je to důležitá věc, kterou je třeba zvelebovat. Proto je využita forma diskuze ke snaze vychovávat občanskou společnost. Jeden takový spolek s názvem Názorování založila studentka Andrea Procházková, a tak jsme ji šli vyzpovídat.

 

Před První světovou válkou existovalo na českém území na 50 tisíc spolků, které se snažily pozvednout občanskou společnost na vyšší úroveň a suplovaly Rakousko-Uhersko (zajišťovaly kulturu pro obyvatele českých zemí, tělovýchovu, soutěže atd.). Během První republiky naopak stát spolky štědře dotoval, a tak si určoval, co smí nebo nesmí dělat (stát dotoval například Sokol, který měl kolem milionu členů). Během komunistického režimu veškerá dobrovolnost skončila a snaha tvořit občanskou společnost přišla až s pádem komunismu.

 

 1) Co bylo tím impulsem, že jste založila Názorování?

Poprvé mě něco takového napadlo minulý rok v květnu. Byla jsem unavená a tak trochu znechucená z toho, jak se odvíjí diskuse nejen na české politické scéně, ale i obecně ve společnosti. Někteří představitelé státu se vyjadřují způsobem, který rozhodně není vhodným příkladem k následování. Celkově je komunikace podle mého názoru založena až moc na emocích, přes které často nevidíme podstatu problému. Není zde mnoho lidí, kteří by užívali argumenty a zároveň se snažili pochopit postoj druhé názorové strany. Neříkám, že v Názorování to vždy děláme správně, ale rozhodně je to způsob, jak se všichni společně můžeme učit lépe a kvalitněji diskutovat a přitom u toho osobně neútočit a nevyvolávat hádky z principu.

2) S Názorování jste se zúčastnila soutěže Hledá se LEADr., jak jste dopadla a co je to vůbec za soutěž?

Soutěž stále probíhá a já momentálně nemohu prozradit další podrobnosti. V brzké době vyjde první díl seriálu z této soutěže na Stream.cz, kde se dozvíte více. Ale mohu vám již teď říct, že Hledá se LEADr. je skvělá zkušenost, díky které se naučíte mnoho praktických věcí, poznáte zajímavé a inspirativní lidi a zároveň vás to neskutečně motivuje. Výhra není podle mého názoru tím hlavním, o čem to je. Nasbíráte zde zkušenosti jako nikde jinde během takto krátké chvíle. A zároveň jste alespoň na chvíli součástí největší světové neziskovky, Člověka v tísni, což je taky skvělý zážitek.

3) Kolem vás se pohybují další 4 lidé, kteří Vám pomáhají. Jsou to kamarádi, které jste „nakazila“ svým optimismem z lepších zítřků a nebo si oni všimli Názorování, zaujalo je to a přidali se do Vašeho týmu?

Možná to bude znít trochu zvláštně, ale já je nemusela přesvědčovat. Oslovila jsem takové lidi, o kterých vím, že Názorování dokážou posunout dál a zároveň mi budou schopni a ochotni v lecčems oponovat. Každý z nás zde má svou roli, a proto to funguje. Jsem jim vážně vděčná, že tuhle výzvu přijali a šli do toho se mnou. Zároveň se nebráním spolupráci s kýmkoliv dalším, kdo by mohl projekt obohatit a našel si tam své místo, které by mu vyhovovalo.

4) Co o Názorování říkají Vaši blízcí? Vidí v tom nějaký přínos nebo je to ztráta času?

Asi to bude znít jako klišé, ale rodiče a celá rodina mě vždycky podporují v tom, co dělám. Nepocházím z Prahy, takže je trochu komplikovanější dostat blízké na besedu a tak nějak jim vysvětlit, o co přesně jde. Na druhou stranu ale dělají to nejdůležitější, bez čeho by projekt nemohl vůbec vzniknout – vytvářejí pro mě takové podmínky, ve kterých si mohu dovolit obětovat Názorování svůj osobní čas, i když z toho zatím není žádný příjem. Což pro dojíždějícího studenta není úplně lehká role.

5) Když jsem si o Názorování“ vyhledával informace, našel jsem desítky článků na Vaše akce, objevil jsem i odkaz na Český rozhlas. Dá se tedy říct, že máte propracovaný marketing. Oslovujete média nebo různé bloggery?

Abych pravdu řekla, celkem mě překvapilo, že jste na internetu našel tolik příspěvků. Nemyslím si, že kdokoliv z nás nad tím příliš přemýšlí. Soustředíme se na pořádání besed a tahle činnost jde trochu stranou, i když je to škoda. Je to oblast, kterou musíme a chceme do budoucna určitě zlepšit a teď se poohlížíme po správných lidech, kteří by nám pomohli vytvořit vhodný koncept propagace. Je pravda, že na některé besedy média dorazila, ale určitě to primárně nebylo naší aktivitou. To neznamená, že to nevítáme. Snažíme se zvát hosty, kteří vzbudí zájem veřejnosti i o nepopulární témata a zároveň chceme zapojit i ty, kteří si dorazili besedu poslechnout. Čím větší zájem budeme schopni v online prostoru vytvořit, tím víc se projekt dostaneme i mimo naši sociální bublinu. 

6) Uspořádali jste již 4 besedy se zajímavými hosty, byl o ně zájem? 

Poměrně ano. Především na první besedu dorazilo okolo 150 lidí, což bylo i pro mě nečekané. Samozřejmě záleží na tématu – jsou věci, které osloví mnohem větší množství lidí a pak tu jsou témata, která zaujmou jen hrstku z nich. Ale nám úplně nejde o počet návštěvníků. Kvalitní diskuse se může odehrávat i mezi 20 lidmi, ale musí se chtít zapojit. Zároveň chápeme, že ne všichni chtějí akčně debatovat – to je vše na dobrovolnosti a jejich rozhodnutí. Proto je někdy větší množství výhodou, ale není to pravidlem.

7) Jak se snažíte kromě tohoto Vašeho projektu zlepšit občanskou společnost ve Vašem okolí? 

Lidé nemusí hned zakládat projekt, aby zlepšili občanskou společnost. Já jsem se touhle cestou vydala, protože mě to do jisté míry naplňuje a vyhovuje mi nést určitou odpovědnost za nějaký celek. Můžete dělat cokoliv, o čem budete přesvědčení, že může pomoct – počítá se sebrání odpadku na ulici, zorganizování veřejné sbírky nebo přesvědčení i pouze jednoho člověka, aby šel k volbám. A přesně to se snažím dělat. Jestli to ve skutečnosti něco reálně mění, se mi těžko odhaduje. Ale věřím, že je to lepší, než kdybych nedělala vůbec nic.

Občanská společnost jsme my všichni a jestli chceme, aby byla lepší, musíme začít u sebe. Kolikrát vám zlepší náladu už jen to, že pustíte postaršího pána v tramvaji sednout a on vám za to poděkuje. Jinak co se týká dalších aktivit, snažím se zapojovat do různých projektů a spoluprací se studentskými spolky a iniciativami. Vše se točí okolo občanského vzdělávání, angažovanosti a veřejného prostoru. Zároveň se snažím věnovat i novinařině, což doufám, má také stále sílu něco měnit.

8) Co by se mělo v ČR zlepšit, aby byla občanská společnost rozvinutější?

To je dobrá otázka. Největší hrozbou je pro nás momentálně nezájem lidí o aktuální dění a politiku. Neříkám, že k tomu tito lidé nemusí mít důvody. Na druhou stranu stěžování a nadávání k ničemu nevede. Takže si myslím, že by si lidé měli uvědomit svou odpovědnost za to, jak se zde žije. A vůbec nezáleží, jestli bydlíte na vesnici či ve městě. Zájem je prvním krokem k tomu začít něco dělat a třeba i změnit.

9) Jak by podle Vás měla vypadat ideální občanská společnost?

Nikdy není nic ideální a vždycky to může být lepší. Ale i horší. Proto bych se nechtěla bavit o ideální občanské společnosti, ale spíše o společnosti, kde jsou lidé spokojení a mají dostatek možností se realizovat. To se týká především mladých lidí.  A taky bych chtěla společnost, kde k volbám dorazí alespoň 70 % občanů. Tím nechci říkat, že je na tom česká společnost strašně špatně, ale určitě je tu velký prostor pro zlepšení. A to nejen ve volební účasti.

10) Co plánujete za další debaty?

Hodně se teď chceme zabývat společenskými tématy, která hýbou především tou mladší generací. Přece jenom je to naše cílová skupina. Chystáme besedy o vzdělávání nebo o situaci na Blízkém východě. Určitě budou do letních prázdnin i další, ale ty si zatím nechám pro sebe. Vše záleží na časových možnostech a prostorech. Někdy je to trošičku komplikovanější sladit všechny detaily dohromady.

11) Máte nějaký dlouhodobější cíl s Názorování?  

Doufám, že na Názorování budou docházet pořád tak skvělí lidé jako doposud a bude se nám dařit vybírat správná témata. Mým velkým snem je, aby se podobný koncept rozšířil i mimo Prahu - ať už bychom začali objíždět jiná města my, nebo se něco takového nastálo vytvořilo i někde jinde. Náš projekt je fajn, ale nestačí to. Bohudík tuhle roli trochu suplují i studentské spolky, takže bych byla velmi ráda, kdyby zde vznikla nějaká síť mladých lidí, kteří chtějí ve veřejném prostoru společně něco tvořit.



Rozhovor vedl Pavel Růžička

Váš hlas: Žádná Průměr: 1.5 (4 x hlasováno)

Komentáře

Poslat nový komentář

CAPTCHA
Štve vás opisování obrázku? Dioné nabízí přihlášení pod ORION loginem! Každý student ZČU má tedy automaticky konto!
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.