Není čas

Není čas, kdy jindy mám furt dělat tu semestrálku, ale do knihovny nechci. Kamkoliv. Zabloudím do pajzlu před barákem. Překročím Moravce v televizi a jdu do druhý místnosti. Zahulýno, že se nedá koukat, strejdové a jedna pani. Hodně hlasitý kecy, všimnou si, když přijde nikdo novej, nemaj na to, dělat, že ignorujou. Za pultem nikdo. Čtyři stoly, jeden volnej, sednu si ke zdi a říkám si, jo to je přesný, vytáhnout nouta, nastartovat, ponořit se do svého dýmu a ať si to kolem řve. Ale ještě  ne, ještě ne, vytáhnu trnkybrnky a čtu si vtipy, který by byly dobrý na facebook. Dám si hnusnýho turka a vohřejvám si ruce. Po chvíli si přisedne máňa a nahlas mluví s nabušeným plešounem vod stolu naproti. Je to tady tak napěchovaný. Vodvedle slyším fanfáry. Celej časák humáčů, jeden normální vtip, a to mě stálo pět pětek.

Kašlu na to a vytahuju noutbuk a že půjdu programovat. Pak mě ale máňa nečekaně osloví: „Hele studente? Jsi student viď.“ „Jo.“ „Neubalil bys mi?“ Tyjo dvacátý století. „Já to neumim, já nehulim.“ „Jakto, že nehulíš, ty jseš na injekcích?“ „Ne.“ „To se divim teda, každej kdo nehulí je na injekcích. Hele vodkaď jseš?“ „Teďka z Plzně.“ „Co kecáš, dyk slyšim že nejseš vocaď.“ „No já jsem teda z Teplic, ale cejtim se jako Plzeňák.“  „Jó Teplice, tam se dost vaří u vás na severu, co?“ „Já nevim, já tomu nerozumim.“ „Jo já jsem tomu rozuměl, jsem tam teda vařil tenkrát, ale Teplice ne, to tak Chomutov, Jirkov. To bylo tak 85, no to vám tam v Teplicích už dávno začalo a nějakou sametovou revoluci si vymysleli až potom. A že to zorganizovali studenti a umělci... Co si myslíš, kdo to rozjel – stádo feťáků.Mlčím, mám jinou minulost. To je skvělý. „To až pak se tam namočili nějakej ten Dientsbier a tyhle. Jenom Havel ten byl s náma od začátku. Já byl v kriminále a měl jsem ještě šest let sedět, za nic! Pak ale byla amnestie.“ To je vono, to je průvan v mým plánu dne. Ubaluje velkýho jointa. Mlčím. „To Havel, to byl jedinej politik, kterej za to stál. Hele a víš jak to bylo? Minulej tejden sem přijel Dalajláma. Myslíš, že je to náhoda? Ani náhodou, von vědel moc dobře, že Havel umře. A přijel se ho zeptat, co chce bejt v dalšim životě.“ Olízne jointa. Nahoře má jeden dva zuby. Je skvělej. „Dáš si? Tak pojď.“

Z místnosti se sbírá naráz nějakejch x lidí. Jdu za nimi směr na WC, ale pak dalšími dveřmi s nápisem Jen pro personál, člověk přede mnou se kymácí ze strany na stranu a klopýtá přes latě, pohozené na zemi. Na konci sklepa malá místnost s jedním stolem. Sedm strejdů nechává kolovat dva jointy, vodvedle zní nějakej Kryl. „Dejte taky tady studentovi. Co studuješ?“ „Počítače,“ nekecám. „Hele já ti něco dám,“ nabízí mobil „Nahraj mi tam nějaký songy.“ „Ne hele já to nechci ani vidět.“ „Ty vole, prej že to studuje. Kecá!“ Pak se hulí, a naštěstí je řeč o něčem jiným. Strejda začne něco řvát, nějakej punkovej text a pogovat. „Umřel Havel vole, máš držet smutek!“ Tyjo, to je mágiš, jediná žárovka na stěně. Pak se to postupně rozchází zpátky. „Hele dohul to a zhasni.“ Odejdou, čekám pár chvil pak to típnu a odcházim i já. Sakryš, měl jsem s nima taky zazpívat, něco co každej zná.

Snažím se projít první místností bez mrknutní na telku. Sedneme si zase na svý. Mluví o tom, jak se musej s hulením ukrývat před policajtama, což mě nezajímá. Tady a teď! Co má ještě kromě vypadlých zubů? Modré oči, orlí nos, šedej svetr, úzký pas... Kolem procházej nějaký lidi do místnosti za oponou. „Co je tady vedle?“ „Tam jsou o víkendu bigbíty.“ „A nějaký punkový akce tu jsou taky?“ Možná jsem už zas daleko. „No to spíš na Božkově...  Hospoda Pod Kopcem, tam to začínalo. Tady v celý Plzni to tenkrát rozjížděl Honza Rampouch, ten měl pilu už v sedmdesátejch letech. No a toho pak po revoluci pozval Havel k sobě na Hrad, za celý plzeňsko, von tam dělal takovou sešlost, tam byli i plastici i tam přijela ta jeho kámoška z usa...“ Neřeknu to, neřeknu to. Jak jsem s ní šel městem a pak černá vlajka, kráva. Jde se zeptat k vedlejšímu stolu, po chvíli se vrátí. „Jo Albrightová!“ Z jiného kouta místnosti se zase ozve hrdelní text a zvedne se pěst. Komentář k nějakýmu songu z jukeboxu + vlastní slova na mrdat, trapák. „A ten jeden z plastiků se takhle nachomejt k tý Albrightový, že ji podá ruku, ale byl tak vožralej, že na ní spadl, chachá! A tenhle Rampouch prosimtě, že se musí nějak voháknout, tak si vzal sako, ale pak tam byl za blbce, páč tam každej v džínách ne? I ten Havel, “ a dál se tomu hrozně směje. „A pilu si nechal?“ „No právě že jo, von tam se sakem a pilou! Jo pila, to je základ!“

„No hele a dávali jste třeba Petra Muka?“ Stín katedrál, tamto všechno je mimo. „To ne,... až se Oceán rozpadli, tak jsme dávali Vanessu, ale to asi neznáš.“ Nic nevim, nic nevim. „Jasný, Wanastovy vjeci:“ Nasadim hlasitost pankáče. „Miláčku pleteš si pojmy a z lásky zbyly jen dojmy, vzpomínat i zapomínat a očí přitom zavírat.“ Pak mě ale máňa utne, je si jistější. „Ty vole, ty se mě ptáš na punkový akce a pak zpíváš Wanastovy vjeci, co jsou úplně jinde. Vanessa ne?“ „No to jen že dneska má narozeniny Janička Lísková,“ řekl facebook. „A to byla její oblíbená písnička.“ Dvacátý století, nepochopí to, ale stejně... „To byla moje spolužačka z gymplu a já ji mám rád, ale my už jsme se pět let neviděli.“ „Ty vole víš kdo má dneska narozeniny? Goebels vole! Víš kdo byl Goebels? Svině fašistická! Nějaká tvoje Jitka... Nevejde do dějin.“ Tak mě nasere a rozjede sebe, povídá, za co ho zavřeli a jak byl malej kluk a co že v sedmdesátkách a už jsem ztratil všechno tady a teď a odpojil se. Záchrana přišla z jukeboxu. Svěrák! Když se zamiluje kůň. Punkovej strejda vymejšlí mrdací covery a hrdelně je řve. Já přeruším povídání máni a začnu ještě hrdelnějš řvát originál, pěst do vzduchu. Pak se přeřváváme, pěsti a lidi jenom koukaj, nepřidaj se ani na jednu stranu. Až pak výčepní : „TADY BUDE KLID!“

 

Váš hlas: Žádná Průměr: 3 (5 x hlasováno)

Komentáře

Povídka roku Václaváku

Povídka roku Václaváku

Nevím, ale tohle patří spíš

Nevím, ale tohle patří spíš na blog než na dione.

Možná. Ale když otevřený

Možná. Ale když otevřený firewally, tak pro všechny.

Mě to baví :) Ale bohužel mám

Mě to baví :) Ale bohužel mám pocit, že tady se podobný věci s úspěchem nepotkají. Jednou jsem se o to pokusila a dostala jsem takový komentáře, že mě to rychle přešlo :D :) . Hold na Dioné vedou "uvědomělé" články a vše ostatní je bohužel zatraceno jako největší brak :( Škoda.

Autor byl zřejmě prvně v

Autor byl zřejmě prvně v životě v hospodě. Až bude mít už svoje vyblbnuto, tak snad pochopí, že lidé chodí do hospody za účelem dělat právě takové kraviny, aby se ze svých starostí nezbláznili. Co se děje v hospodě, by tam mělo také zůstat a ne o tom psát články na studentský server ...

 

Statutem Dioné sem článek

Statutem Dioné sem článek sice úplně nepatří, ale což. Docela mě pobavil. Autor by to mohl před odesláním trochu učesat.

Za sebe bych byl rád, kdyby na Dioné mohly vycházet běžně takovéto zápisky. Třeba ve vlastní kategorii, aby to nepobuřovalo příznivce striktně žurnalistických článků. Dioné je o studentském životě. A tohle do něj určitě patří.

 

Pokud ano, tak vlastní

Pokud ano, tak vlastní kategorie, jinak přejmenujte hlavičku tohoto serveru, je tam "informační server ZČU"

Poslat nový komentář

CAPTCHA
Štve vás opisování obrázku? Dioné nabízí přihlášení pod ORION loginem! Každý student ZČU má tedy automaticky konto!
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.