Turecko – země kebabu a sladkého jídla.

Jako jeden z mnoha odvážných se i Michal rozhodl jet na stáž. A to do Istanbulu v Turecku. Jeho stáž se týkala práce v neziskové organizaci. Chcete se dozvědět o nejvtipnější příhodě, která se Michalovi v Istanbulu stala? Čtěte následující článek.<--break- />


Tak Michale, ty jsi byl v Turecku, viď? Na jak dlouho jsi tam byl a co přesně jsi dělal?

V podstatě jsem tam byl 2 měsíce. Odlétal jsem dřív, než začala stáž, protože jsem nevěděl, jestli budu mít v průběhu čas si to okolí projít. Také jsem tam po skončení stáže zůstal o dva týdny déle.

Moje stáž byla kombinací mezi kulturní stáží a Global Entrepreneur. Byl jsem v jedné neziskovce, která pomáhá potřebným lidem a je ve 40 zemích světa. Jen v Turecku jich je 12. Očekával jsem od toho něco jiného.

V ten samý den, kdy měl projekt začít, skončil člověk, který ho měl na starost. Proto jsme měli na starost vymyslet projekt nový. Ve větší skupině jsme si měli vybrat z 6 témat a na projektu pak pracovat. Zkoušeli jsme se domluvit o realizaci s tamní vysokou školou a přišli jsme s nápadem letního táboru.

 

Tak to zní super.

Bylo to dost zajímavé. Pracoval jsem ve skupince se šesti Američany. Už jsi někdy pracoval s nějakým Američanem? Oni prostě moc mluví, ale nic ti neřeknou, což mi ze začátku lezlo na nervy. Ale pak už to bylo v pohodě.

 

A co kulturní šok, byl nějaký?

Hele, čekal jsem to horší. Pořád je to Evropa, takže nějaký velký rozdíl to úplně není. Ale největší šok je určitě doprava. Například jsem tam zjistil, že tři pruhy neznamenají tři auta. Taky tam hodně troubí. Jen tak, jako kdyby si povídali.

Bydlel jsem v asijské části Istanbulu. A vedení neziskovky se nacházelo úplně na západě. Když mi řekli, že mám jít prezentovat do sídla, musel jsem přes celé město. No, nadšený jsem z toho nebyl. Už v Praze by se mi nechtělo, natož v Istanbulu. Museli jsme vyrazit v 5 ráno a jeli jsme 6 hodin. Nejdříve nás chvilku vezli autem, poté jsme jeli autobusem, metrem, trajektem a nakonec dalším autobusem, než jsme se tam dostali. Ale kromě toho žádný extrém.

 

Nějaký nejlepší zážitek ze stáže, který bys s námi chtěl sdílet?

Těch zážitků je hodně. Třeba jeden z nejintenzivnějších zážitků byl rovnou první den, kdy jsem dorazil na letiště. Samozřejmě je jako součást stáže Buddík (člověk, který je s tebou během stáže v neustálém kontaktu a pomáhá ti se vším potřebným pozn. redaktora). Můj Buddík byla slečna, s kterou jsem se už předem domlouval, že mě vyzvedne na letišti, zabookuje mi předem hostel (který jsem si našel). Vyšel jsem a hledal jsem tu holčinu s mým jménem na ceduli. Lidí tam bylo hodně, všude auta a autobusy. Taxikáři na sebe nadávali, a ona nikde. Tak jsem jí zavolal a ona mi na to řekla, ať za ní jedu do centra. Jel jsem dvě hodiny, než jsem se tam dostal, protože jsem necestoval na hlavní letiště, ale do Asie na menší letiště, hlavně kvůli ceně letenek. Naštěstí jsem potkal týpka, co jel do centra na svatbu, tak jsme alespoň pokecali.

 

 Měl jsi tam problém s jídlem nebo ti tam chutnalo?

Vůbec žádný problém jsem s jídlem neměl. Naopak, já mám vždy zahraniční kuchyně rád a Turecko je na jídlo bomba. Zkusil jsem tam snad 60 druhů kebabu, plněné brambory, zmrzlinu. Hlavně tam mají hrozně super sladkých věcí. I třeba smažený sýr nasladko. Znáš baklavu? To je ta nejsladší věc, kterou kdy zkusíš.

 

Jak bys porovnal Česko a Turecko?

Třeba Istanbul je město velikosti Středních Čech a do něj narvané celé obyvatelstvo České republiky. Všude mraky lidí, město žije. V ČR je oproti tomu mrtvo. Co se kultury týče, v každé části se oblékají jinak. V jedné časti zakrytí a kousek dál chodí třeba v plavkách, což v Česku jen tak neuvidíš.

Pokud ti někdo řekne muslim, tak máš menší představy, jak se oblíká, že ano? Tak nám jednou něco přednášela jedna AIESECářka (členka studentské organizace AIESEC pozn. redaktora) a měla na sobě minisukni a crop top. Později jsme se v hospodě bavili o náboženství a ona nám řekla, že je zapřísáhlá muslimka. Docela vtipné a šokující zároveň.

 

To je vše, co nám Michal o své stáži pověděl. Zaujalo tě na jeho příběhu něco? Proč si taky nevyjet na stáž, ať máš co vyprávět i ty?  Navštiv nás na: www.nastaz.cz a řiď si svůj osud sám/sama. 

 

 

Ještě nehodnoceno. Buďte první :-)

Komentáře

Poslat nový komentář

CAPTCHA
Štve vás opisování obrázku? Dioné nabízí přihlášení pod ORION loginem! Každý student ZČU má tedy automaticky konto!
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.